ariózní stresory přispívají k úrovni stresu studentů veterinární medicíny. Podle lékařské literatury se zdá, že stres studentů se během klinické přípravy zvyšuje, ale výzkumů, které by se tímto zabývaly u studentů veterinární medicíny, je málo. Podle teorie transakčního stresu nemusí jednotliví studenti vnímat každý stresor jako stejně stresující. Cílem tohoto výzkumu proto bylo zjistit, jak studenti veterinární medicíny vnímají stresory klinického výcviku, identifikovat podskupiny na základě jejich vnímání těchto stresorů a určit, zda se tyto podskupiny liší, pokud jde o jejich celkový stres související s klinickým výcvikem a studijní výsledky. Vzorek tvořilo 197 studentů veterinární medicíny, kteří absolvovali kurz klinické rotace. K posouzení stresorů specifických pro rotaci a stresu byl použit dotazník Rotation Stress Questionnaire for Veterinary Students (RSQV). Jako ukazatel studijních výsledků sloužily známky z kurzu. Studenti veterinární medicíny uváděli mírný celkový stres související s klinickým výcvikem a hlavním zdrojem stresu byla velká pracovní zátěž. Hierarchická shluková analýza identifikovala čtyři podskupiny studentů, a to: skupinu obecně stresovaných, skupinu nejistoty v odpovědnosti, skupinu s nadměrným množstvím úkolů a skupinu nestresovaných, s významnými rozdíly v celkovém stresu(p <.001). Skupiny se také významně lišily ve studijních výsledcích(p = .015), přičemž post-hoc analýza ukázala významné průměrné rozdíly mezi skupinami s nejvyšším a nejnižším stresem(p = .014). Závěrem lze říci, že stres u studentů veterinární medicíny během klinického výcviku se jeví jako významný faktor, zejména pokud jde o pracovní zátěž. Existují však interindividuální rozdíly v celkovém stresu a dosažených výsledcích, které je třeba vzít v úvahu.
Více informací ZDE