CÍL
Analýza údajů o úmrtích veterinárních profesionálů a studentů veterinární medicíny, u nichž byl způsob úmrtí charakterizován jako sebevražda nebo neurčený úmysl, v letech 2003 až 2014.
VZOREK
Záznamy o úmrtí 202 veterinárních odborníků a studentů veterinární medicíny.
VÝSLEDKY
197 veterinárních profesionálů a 5 studentů veterinární medicíny zemřelo sebevraždou nebo v důsledku nezjištěného úmyslu. Mezi zemřelými, kteří byli v době úmrtí zaměstnáni, byla SMR pro sebevraždu veterinárních lékařů a veterinárních lékařek (1,6 a 2,4) a veterinárních techniků a techniček (5,0 a 2,3) významně vyšší než v celkové populaci USA, zatímco SMR pro sebevraždu veterinárních asistentů a asistentek nebo ošetřovatelů laboratorních zvířat nebyla vyšší. Nejčastějším mechanismem úmrtí u veterinárních lékařů byla otrava; nejčastěji použitým lékem byl pentobarbital. U většiny (13/18) veterinářů, kteří zemřeli na otravu pentobarbitalem, došlo k úrazu souvisejícímu se smrtí doma. Když byli z analýz vyloučeni zemřelí s otravou pentobarbitalem, SMR pro sebevraždy veterinářů a veterinářek, ale nikoli veterinárních techniků a technologů, se významně nelišily od výsledků pro celkovou populaci.
ZÁVĚRY A KLINICKÝ VÝZNAM
Výsledky naznačují, že vyšší SMR sebevražd mezi veterináři lze přičíst přístupu k pentobarbitalu. Zlepšení administrativních kontrol pentobarbitalu by mohlo být slibnou strategií prevence sebevražd u veterinárních lékařů, nicméně u veterinárních techniků nebo technologů jsou pravděpodobně zapotřebí jiné strategie.
Více informací naleznete ZDE.
