Metody: Studenti britských a irských veterinárních škol, kteří absolvovali některé klinické EMS, vyplnili v rámci průřezové studie dotazník s uzavřenými a otevřenými otázkami. Vedle postojů respondentů byly shromážděny demografické údaje a zkušenosti s diskriminací a podrobnosti o incidentech a jejich hlášení. Kvantitativní údaje byly analyzovány pomocí Pearsonovy chí-kvadrát analýzy k analýze charakteristik respondentů a jejich zkušeností s diskriminačním chováním a následným hlášením. Kvalitativní obsahová analýza byla použita pro údaje z otevřených otázek.
Výsledky: Z celkového počtu 403 respondentů jich 36,0 % vnímalo chování, které považovali za diskriminační. Nejčastější formou diskriminace bylo chování na základě pohlaví (38,0 %), následované etnickým původem (15,7 %). Byly zjištěny významné souvislosti mezi zkušeností respondentů s diskriminačním chováním a následujícími charakteristikami: věk(p = 0,0096), zdravotní postižení(p < 0,00001), rasa/etnicita(p < 0,0001), pohlaví/sex(p = 0,018) a status LGBTQ+(p = 0,001). Dohlížející veterinární lékaři byli nejčastěji uváděnými pachateli diskriminačního chování (39,3 %) ve srovnání s klienty (36,4 %). Pouze 13,9 % respondentů, kteří se setkali s diskriminací, tuto událost (události) nahlásilo. Respondenti se zdravotním postižením nejméně často souhlasili s tvrzením, že profesní organizace dělají dost pro řešení diskriminace(p < 0,0001). Většina respondentů souhlasila s tím, že sexismus je stále problémem (74,4 %), ale muži častěji nesouhlasili(p = 0,004). Většina respondentů se domnívala, že je třeba zvýšit etnickou rozmanitost (96,3 %).
Diskuse: Diskriminační chování je problémem pro studenty, kteří vidí praxi, zejména pro ty, kteří mají jednu nebo více chráněných charakteristik (podle definice britského zákona o rovnosti z roku 2010). Zlepšené vzdělávání by mělo zahrnovat pohledy menšinových skupin, aby pomohlo odstranit diskriminační chování z veterinární praxe.
Více informací naleznete ZDE.
