Hlavní výsledek Paykelův dotazník o pěti položkách.
Výsledky Celkem 27 % (n=682/2567) veterinárních lékařů v Norsku mělo v posledním roce pocit, že nemá cenu žít, 5 % (n=139/2562) mělo vážné sebevražedné myšlenky a 0,2 % (n=6/2537) se pokusilo o sebevraždu. Veterinární lékařky uváděly výrazně vyšší výskyt sebevražedných pocitů a myšlenek než muži. V případě vážných sebevražedných myšlenek měly ženy téměř dvakrát vyšší prevalenci než jejich mužští kolegové (6,2 % (n=108/1754) vs. 3,6 % (n=28/766), χ2: 6,5, p=0,011). Nezávislými faktory spojenými s vážnými sebevražednými myšlenkami byly svobodný (OR 1,76, 95% CI 1,13 až 2,72, p<0,05), negativní životní události (OR=1,43, 95% CI 1,22 až 1,68, p<0,001) a přítomnost duševních potíží (OR 2,75, 95% CI 2,14 až 3,52, p<0,001). Veterinární lékaři spojovali své vážné sebevražedné myšlenky s pracovními a osobními problémy, v menší míře s rodinnými, sociálními a jinými problémy. Téměř dvakrát více žen (53 %, n=57/108) než mužů (28 %, n=7/25) uvedlo pracovní problémy jako nejdůležitější faktor, který přispěl k jejich vážným sebevražedným myšlenkám (χ2: 4,99, p=0,03). Jako jediný důležitý faktor uvedla pracovní problémy 4 % (n=6/139).
Závěry Veterinární lékaři v Norsku mají poměrně vysoký výskyt sebevražedných pocitů a myšlenek, včetně vážných sebevražedných myšlenek. Ve vícerozměrných analýzách byly individuální faktory důležitější než faktory související s prací, zatímco pracovní problémy byly nejvíce uváděným faktorem přispívajícím k vážným sebevražedným myšlenkám samotnými veterináři. Úloha pohlaví a specifických faktorů souvisejících s prací by měla být dále zkoumána, aby bylo možné lépe pochopit složitost sebevražedného chování mezi veterináři.
Více informací naleznete ZDE.
